Pohledná doktorka, co si dělá na obvodě atestaci, mi píchla třetí a poslední antitetanovku. A pak mi radostně oznámila: a máte zase na patnáct let pokoj! Bleskově jsem provedl výpočet a namítl, že možná už nadosmrti. Já jsem občas trochu pesimista.
Nedávno jsem si nechal zkontrolovat u kožního všelijaká mateřská znamínka, protože kamarád a spolupracovník měl nějaký flek na čele, když se mu to začalo zvětšovat, tak si to nechal dát pryč, jenže už bylo pozdě. Na kožním jsem se doktorovi pochlubil všemi svými nálezy, on vždy řekl, dobrý, to nic, to mám taky. Ale stejně jsem si zašel na chíru a dal si dvě odstranit, oni všechno pošlou na histologii, že až mi za týden vytáhnou štychy, tak už budou mít výsledky. Štychy šly ven rychle, chtěl jsem hned vypadnout, doktor říká, ještě počkejte, mám tady ty výsledky. Tak tam stojím, on čte papíry, obrací to tam a zpátky, pak na mne koukne a říká, sedněte si. Tak a je to tady, si říkám. On mi začne číst nějaké latinské názvy, vím samozřejmě prd, pak vezme druhé lejstro, zase se v tom vrtá, zase mi přečte, co mu napsali, říkám si, tak to už vybal, ať můžu vypadnout na chodbu a tam to nějak rozdejchat, on se na mne dlouze podívá a povídá, řeknu vám to jednoduše česky, byla to jen zrohovatělá kůže. Konečně jsem na chodbě, připadám si jako když někomu přečtou milost a sundají mu oprátku, trochu se naseru, že si ze mne snad dělal srandu, to si mohl odpustit, pak si říkám, tak dnešek dobrej a hned nato kolikrát to ještě takhle dopadne.
No prostě typickej samosír.
Pohledná doktorka a můj pesimismus.
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Osobní
Tereza Ledecká
I duše mohou plakat
Někdy potkáte někoho, bez koho už nedokážete žít..., a tak, když vás osud rozdělí a pak následně zase spojí, neváháte ani chviličku... Pro Marušku...
Tereza Ledecká
IQ tykve ?
Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...
Lucie Svobodová
Magor
Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.
Vlastík Fürst
Pravopis máš hrozný, ale piš dál!
Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?
Tereza Ledecká
Sněžkolezkyně
My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte
Počet článků 22 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 713 |
Pravidelný ranní čtenář Psa a Macka, docela se nechám překvapit, o čem budu já sám vlasně psát.