Po čase začne mozek vytěsňovat to špatné a mnozí začnou s láskou vzpomínat na socializmus, vojnu a staré zlaté časy. Tak u mne se tento druh zblbnutí (zatím) ještě nijak markantně neprojevil.
Před 41 lety jsem seděl ve vlaku do Znojma, kde jsem bohužel začal svoji roční, krajně neúspěšnou kariéru vojáka ČSLA, když všechny pokusy získat modrou skončily fiaskem. Na to, že jsem byl načerno v Praze, zatímco jsem měl na odloučené jednotce v Českých Budějovicích čekat na svého majora, velitele roty, se kterým jsem měl jet na Šumavu kontrolovat výstavbu pohraniční roty ve Zvonkové, že jsem ve službě zapomněl ve sprše opasek i s pistolí, kterou tam naštěstí našli vojáci, že jsem jako velitel asi 30ti členné odloučené jednotky vojclů-řemeslníků v Josefově u Jaroměře přežil 2 měsíce, aniž by mně dali do držky, to docela dobře dopadlo. Asi mi můj útvar vystavil tak odstrašující hodnocení mé činnosti, že si mě generalita netroufla pozvat na žádné cvičení. Na střelnici jsem se proslavil tím, že jsem ze 4x5-ti ran ani jednou nepoškodil terč. Když jsem na svoji obhajobu uvedl, že mne tlačí do loktů ta pelest, na které ležím, velitel beze slov odkráčel. Ale ten zmařený rok opravdu nestál za to, jak se říká, že co tě nezabije, to tě posílí.
PS: Byla vám doručena zpráva ze systému blog.idnes.cz. Její znění je: Dobrý den, vulgarismy v titulku - i vytečkované - nejsou na blogu iDNES.cz na titulní straně možné, článek stahuji, pokud titulek upravíte a napíšete mi, text vrátím. děkuji za zprávu Tereza Boehmová admin http://culik.blog.idnes.cz/c/578530/vojna-nebyla-kojna-aneb-rok-v-p-i.html Od: helpdesk
