Já nic, já horolezec, to oni. Aneb když psychiatr potřebuje sám psychiatra, ale neví o tom

Poslechl jsem si rozhovor v pořadu Rozstřel s bývalým primátorem Bémem a nabyl dojmu, že by mu nějaký kolega měl pomoci. Přispěl k tomu i moderátor Plesl, který ho nechal žvanit a dokonce mu i ke konci servilně nadbíhal.

Jako psychiatr se na začátku pořadu ex-primátor Bém projevil nadmíru dobře, protože mluvil o své profesi a tady bylo jen dobře, že mu moderátor neskákal do řeči, protože bylo vidět, že Bém tomu rozumí a jeho názory na drogovou problematiku mi přišly jako velice rozumné.

A pak to začalo. Opencard. Tady spustil Bém svůj překotný monolog, oslavující jeho skvělý počin, který jeho následovníci zničili, prokládaný afektovaným neupřímným smíchem, kdy jsem si říkal, to už je na nějakou diagnózu a jestli takto vedl radnici podle svého "vteřinovníku", tak už začínám chápat. Bezelstně přiznal, že o té problematice ví méně než moderátor, že si od nikoho nenechá nic nařizovat ani do něčeho mluvit. A Opencard nepodepsal, od toho měl náměstky. Tady bych čekal, že ho moderátor přeruší a vysvětlí mu, že Opencard sice po technické stránce fungoval docela dobře, bohužel na základě pro Prahu nevýhodných smluv s dodavatelem. Totéž v bledě modrém je tunel Blanka. Že nejde o to, komu to nakonec nechal podepsat, ale že nepohlídal, aby byly smlouvy výhodné pro Prahu. 

„Myslel jsem, že stačí technický dozor investora, že je tady odbor městského investora a myslel, že stačí, když se rada dozvídá o průběhu stavby v měsíčních či dvouměsíčních intervalech. Ukázalo se, že to nestačí,“ řekl. A já říkám: myslet znamená prd vědět.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/rozstrel-pavel-bem-opencard-praha-dlb-/domaci.aspx?c=A161129_114005_domaci_ale