Moc pěkný příspěvek, úžasné fotky! Na ten masakr se nedá zapomenout ...Dnešní mládež už ani neví o čem je řeč.

Díky a karma...tohle se prostě připomínat musí...nebo se na to zapomene...bagatelizovat to nelze...vytáčí mě, že se začínají objevovat názory...vždyť ty komunisti zase nebyli tak hrozní a navíc od lidí, od kterých bych to nikdy nečekal.

A co takhle? Proč by neměla se snižovat míra kritického postoje ke vzdálené minulosti, když ta současnost se vyvíjí zcela neuspokojivě. Kdyby Amíci nenapadli Grenadu, tak bych přece jenom rozhořčeněji se mohl vnímat poněkud přehnanou bratrskou pomoc 21. srpna 1968, která nic nemohla změnit. S bodáky lze všechno dělat, jenom na nich nelze sedět.

Pozn: tento článek je sestaven z několika mých příspěvků na Facebooku, pak jsem si uvědomil, že tu mám už léta založený tento blog, do kterého jsem nikdy nic nenapsal. někdy se začít musí! Tak jsem honem přidal svoji fotku, aby se to aktivovalo a toto je můj pokus číslo 001!

Ano, ale presto na tom nektere rodiny byly lepe. Treba zrovna ta Vase, kdyz maminku pustili do Statu v polovine 60. let.....moji babicku za synem nikdy nepustili, pokud by to rodice nevzali do vlastnich rukou a neodvezli nas do Svycarska, asi by ho nikdy nevidela, takze urcity rozdil byl.....

Moji maminku do USA pustili až po půlročním boji v roce 1975, když ji předtím sebrali pas, protože ji v práci udali, že tam chce zůstat.

Na podzim 1967 se tam dostali její rodiče za svým synem, který neemigroval, ale v roce 1947 tam odjel na služební cestu a oženil se tam.

(na jednom z těch náklaďáků jsem byl)

99% souhlas az na cituji: Kdyz Dubcek nejel do schuzku do Varsavy drazdil hada bosou nohou. Dubcek jen plnil jen vuli lidu tentokrat tak svorneho jako snad nikdy v dejinach. Videli jsme v tom novy Mnichov a neprali si aby o nas nekdo cizi rozhodoval. Jako dnes si pamaji z TV novin kde Dubcek ukazoval stosy rezoluci pozadujicich na tu schuzku nejet. Dubcek jich dostal 70 000! Kdyby kazdou z nich podepsalo sto lidi bylo by to sedm milionu podpisu, ve vekjych fabrikach podepisovali tisice. Sam jsem ji (mimo jinych) daval k podepisovani na svem pracovisti, pamatuju si jednu pani a ta me pripomela typicke cechckovstvi kdyz rekla: "az to podepiso vseci tak to podepisu taky". Vsichni to podepsali, ale uz jsem za ni nesel.

Tedy pane Culiku kdyby tam Dubcek jel a podridil se kremelske zvuli prava silnejsiho tedy kremelskeho Dzingizchana nedozvedeli bychom se pravou podstatu "bratrstvi" s Moskvou, bratrstvi jako Kain a Abel a to je prece smysl Vaseho clanku.

Ono je lehké být generálem po bitvě, to jednání s Rusy byl tanec na hodně tenkém ledu. Tady byl ohromný tlak po svobodě, KAN, K231, kteří pochopitelně chtěli plnou demokracii. To bylo na Rusy moc, chápu, že zbrzdit ten proces bylo těžké, jenže členové KAN, K231 by určitě byli přístupni rozumné domluvě, kdyby toho ale byl někdo z vedení schopen. Jenže Dubček se vezl na vlně obrovské popularity a neměl nic v rukou. Zhruba v březnu jsme byli v Obecném domě na setkání "Strana hovoří s mládeží", byl tam třeba Čestmír Císař, studenty podporovaný kandidát na prezidenta a on i jiní mluvili rozumně. Tehdy tam přivedli Ludvíka Svobodu, aniž to po něm někdo žádal, tak pronesl bolševický nudný projev a následně se strašně nasral, když mu někdo položil otázku, jaký je rozdíl mezi americkým špionem a sovětským rozvědčíkem. Nato si vzal slovo myslím Císař, klidně řekl, že každý stát má rozvědku a své špiony či rozvědčíky. A sklidil aplaus. A tehdy jsem si řekl, že Svoboda je pěkně mimo a senilní.

Pár ,,drobností". To co všemu předcházelo, byla původně snaha, jak řešit ekonomiku, neb byla již ,,kdesi". Tam byl prvopočátek toho, co se později vzletně nazývalo socializmus s lidskou tváří, což byla utopie. Ovšem, lidé na ní tehdy slyšeli, a rádi Ono to stejně začalo z téhož důvodu i v ,,sojuzu". kdy byl odsouzen kult osobnosti. To byl prvopočátek onoho uvolnění během šedesátých let.

PS.: pamatuji, to vše jsem zažil

Samozřejmě ekonomika (peníze) jsou vždy na prvním místě, kdyby ten socialismus fungoval lépe než kapitalizmus a my jezdili v lepších autech a nestáli fronty, tak nemuseli být lidé stíháni za hanobení státního zřízení, byli by spokojeni.

Jenže to nefungovalo, už po necelých 20ti letech to bylo každému jasné, jenže návrat ke kapitalizmu byl nemožný. Tak se vymýšlelo něco, aby se vlk nažral, koza zůstala celá a trochu se tomu pomohlo. V Jičíně v druhé polovině padesátých let zrušili úterní a páteční trhy na náměstí, kde lidi prodávali houby, husy, vajíčka a králíky jako kapitalistický přežitek. Přitom v NDR byl VEB podniky se soukromou účastí, v Polsku nikdy nerozkulačili zemědělství a pro mne byl šok, když jsem v roce 1967 navštívil SSSR a tam všude prodávali báby kytky a zeleninu!

Toho ohlášeného sjezdu se Brežněv a spol. báli. Bylo jasné, že by neproběhl v jejich režii. To byl jeden z bodů jednání se sovětskou stranou: zrušit ho nebo regulovat podle sovětů.

Nebáli. Byla předpokládána všechna (!) možná řešení. I u nás. Proto vše proběhlo až ,,tak hladce" Ovšem ,,menší" ozbrojený odpor by uvítali. Tedy, coby ,,důkaz kontrarevoluce" Tak se pokusili jej, tedy ony ,,důkazy", alespoń vyrobit a nainscenovat.

Hezké záběry a vzpomínky těžkých chvil, kterým jsme byli očitý svědci.

Skvělý dokument s výbornými foto záběry. Tyto fotografie vypovídají velmi dobře o této době. Doufám, že je shlédnou i ti mladší, kteří jaksi nechtějí někdy uvěřit. Děkuji a zdravím.

Děkuji