Mnozí lidé začínají po čtvrtstoletí vzpomínat na léta naštěstí minulá s nostalgií, jako na vojnu: byla krásná, ale krátká. Po letech se zapomene na problémy a zdá se, jak vše bylo zalito sluncem. Zde je trocha návratu do reality.
My jsme Favorita 136L také měli, od jara 1990, nestál jsem na něj několikadenní frontu před Mototechnou, dal jsem si inzerát do Annonce, že odkoupím pořadí. A tak jsem auto koupil zjara 1990 za 85000 Kčs + úplatek/odstupné 5000 Kčs. Že bych si třeba mohl vybrat barvu, no co vás bere, měli zelenou. Měli jsme ho rádi, protože jsme na Golfa a pod. nemohli ani pomyslet.
Favorit byl obdivuhodným vítězstvím rozumu nad socialistickým marasmem, v soc. bloku to bylo na svoji dobu opravdu asi nejlepší, ještě se stálo na Ladu Samaru.
Ale: to auto nebylo už tehdy nejmodernější, žádné vstřikování, karburátor Pierburg s automatickým sytičem, který si mnozí raději doplnili ručním kvůli spotřebě, ruční pumpičkou benzínu, kterou se musel dočerpat benzín po delším stání, třikrát uložená klikovka také nic moc, ruční seřizování ventilů a elektronické zapalování, kde impulsy se nebraly od setrvačníku, ale z cívečky od přebastleného rozdělovače od předchozího modelu, to byl velký zdroj problémů. Ty cívečky odcházely jedna za druhou, protože nějaký neumětel plnil plán na 150%. Auto bylo strašně poruchové ve srovnání se západní konkurencí a bohužel ne jen špatnou konstrukcí (ten šílený rozdělovač), ale hrubým nedodržením technologie. Pojistková tišťáková deska byla sice zalita množstvím pájky, ovšem plná studeňáků. Stačilo pořádně propájet, (sám jsem si provedl), jenže když vám v Holandsku zhasne půl auta, tak je to problém. Ten rozdělovač se mi rozpadl poprvé na severu Německa, dva dny jsem čekal, až ho seženou. Podruhé na letišti v Ruzyni, odtah domů. Potřetí už jsem měl další sebou, stejně jako zapalovací cívku a elektronické zapalování. Rozdělovač jsem si chtěl dát opravit u výrobce PAL, odmítli s tím, že to je poruchový krám, ať si koupím nový. Brzdové bubny byly špatně vyžíhané, takže po zahřátí brzděním se zkroutily a při brzdění vibrovaly. Vrzání přední nápravy, pak už nesnesitelné, způsobené dvěma gumovými členy přední nápravy v ceně pár desítek korun! A když mi v Německu přestal v noci dobíjet, byla to autosvorka, která držela kabel za izolaci, měď byl přeštípnutá. Kterému lemplovi dali v AZNP do ruky ty kleště! No a vadné termostaty, tomu ve vodním okruhu občas pomohla rána kladivem, čidlo u ventilátoru chlazení se překlenulo spínačem a zapínal jsem ručně. Vot kakája těchnika! A ty zelené palivové hadičky, které prosakovaly a byly příčinou, proč auto občas nechtělo jet, nebo z nich i stříkal benzín. Ještě mám doma ty černé, kterými se nahradily a bylo vystaráno. DODO - dodělej doma:-).
Ty závady, které zde popisuji, byly typické, těmi si prošla většina majitelů z výroby 1988-1992. Já jsem si na autě dělal údržbu až po seřizování ventilů, jako studovaný silnoproudař samozřejmě i veškeré opravy elektriky, tak vím, o čem mluvím. V té době jsem měl možnost jet i Renaultem 11, Opel Kadetem a pod a tak mohu srovnávat. Opravdu rozdíl. Závady, co popisuji, byly u nově koupeného vozu během 75000km. Také jsem sebou vozil náhradni díly, nářadí včetně pájky a avomet. A pak se automobilka prodala Němcům, rázem stoupla kvalita a když jsme v roce 1996 koupili Felicii Kombi, tak jsme s ní téměř bez problémů (pouze zase čidlo otáček, ve Skotsku!: opět výroba PAL) :-) najezdili 120000 km.
